bosonozskyzpravodaj@centrum.cz

XI. ročník, číslo 7−8, červenec, srpen 2010

Milčovo kolečko

Poděkování

Pavel Juráček, Karel Vávra, Roman Trefil, Jan Smolík, Karel Otou− palík, Adolf Purč, Michal Pakosta, Jaroslav Bugner a Zdeněk Doh− nal. Že vám ta jména něco říkají, ale nějak vám nepasují dohroma− dy? Tak vězte, že přesně v tomto pořadí za sebou dojeli tito borci do cíle vzpomínkového cyklistického závodu, který jeho pořadate− lé Miloš Dočekal mladší a Vladimír Koudelka nazvali Milčovo koleč− ko. Právě letos uplynulo v lednu rovných dvacet let od smrti bosonož− ské sportovní legendy Miloše Hrazdíry a v listopadu to bude rov− ných pětašedesát, co spatřil světlo světa. Už v roce 2007, při 25. výročí Hrazdírova slavného vítězství ve třech závodech při mistrovství republiky 1982, uspořádali při stej− ném závodě, který se jel po trati starého Masarykova okruhu, „Hrazdírovu prémii“. Každý z borců, který projel první Bosonohami, dostal sedmičku vypálené „Hrazdírovy prémiové“. I na toto se v neděli 1. srpna při Milčově kolečku u myslivecké chaty vzpomína− lo. Do Bosonoh přijeli vzdát svému kolegovi hold mnohé cyklistic− ké legendy, z nichž olympijský vítěz Jiří Daler na adresu pořadate− lů prohlásil: „Je dobře, že jste si vzpomněli a pozvali nás. Není moc takových záslužných a pohodových akcí. Bylo to super. A za rok nashledanou!“ A k těm jménům v úvodu článku. Polovinu jejich nositelů můžete potkávat denně v Bosonohách, polovina z nich jsou jména známá z cyklistického světa. A nezáleží na tom, jestli dojeli v pořadí na 1.–9. místě anebo na 34.–42. místě. Vyhrál každý, kdo přišel uctít památku „bosonožského furianta“, na kterého bychom neměli zapomínat. A nejen kvůli jeho sportovním výkonům. Dodejme ještě, že závod zahájila výstřelem z kanónu Hrazdírova dcera Eva, že soutěžili oba jeho synové Milan a Michal a že za redakční radu bojoval na trati srdnatě Petr Juráček. (A slušivý klo− bouček, který měl v průběhu celého závodu na hlavě, mu nespadl ani v závěrečném spurtu!) Pořadí v kategoriích Muži 1. Libor Marek 2. Michal Hrazdíra 3. Jan Dočekal Muži nad 50 let 1. Milan Zika 2. Alois Kabelka 3. Miroslav Faksa Ženy 1. Marie Juráčková 2. Iva Zajíčková 3. Lenka Šimková Děti a junioři 1. Vilém Dojiva 2. Michal Pakosta 3. Erika Sosnarová

4:58,40 5:35,89 5:40,01 5:55,75 6:18,29 6:45,23 6:50,97 7:07,53 7:14,55 6:49.30 8:21,38 8:47,52 Redakce Foto Igor Zehl

Děkuji těm návštěvníkům sudovalu, zejména těm mladším, kteří při nočním opouštění areálu myslivecké chaty odhazovali odpadky (většinou použité kelímky) těsně u cesty a neházeli je do křoví. Když jsem je (ty odpadky) v neděli před startem Milčova kolečka sbíral, stačilo se sehnout – a měl jsem je. Děkuji také těm, kteří při návratu oklikou kolem poldru a pak kolem křížku k Hoštické ulomili jen jeden stromek a ty ostatní nechali v zemi. Obě dvě skutečnosti jsou jistě také výsledkem osobního příkladu nás starších a našeho působení na bosonožskou mládež. O rodině a škole nemluvě. (Ironie je urážka a zostuzení v uniformě poklony…) Vladimír Koudelka

Víska, která už slavná byla Představte si Bosonohy středem světa. Po ulicích jsou rozestavě− ny televizní kamery, parkují tam přenosové vozy, zní různé světo− vé jazyky. Akreditují se novináři z celého světa. Myslíte, že sním o budoucnosti naší městské části? Ale kdepak, to už je minulost. Dnes už opět spokojeně upadáme do provinčnosti. Psal jsem o době, kdy Bosonohy byly součástí Masarykova okru− hu, unikátní přirozené závodní dráhy, kterou znali, chválili a respektovali motorističtí sportovci všech národností. Je to právě 80 let, co v Bosonohách odstartoval první závod. A hned obsazený těmi největšími esy tehdejšího světového motoris− mu. Málokdo, kdo v motorismu něco znamenal, odolal pozvání Československého autoklubu a světoznámé závodnice paní Elišky Junkové. Tato dáma také závod čestným kolem na svém voze Bugatti zahajovala. A nezůstalo jen u tohoto závodu. V dalších předválečných letech se akce stala tradicí. Přední automobilky té doby stavěly na start svoje nejlepší stroje a jezdce, aby celému světu prokázaly kvalitu svých výrobků. Zejména nacistické Německo bralo demonstraci své pokročilé techniky velmi vážně. Následovala však jím rozpou− taná světová válka, která sportovní klání načas přerušila. Do té doby se stihlo šest ročníků. Tradice byla obnovena záhy po válce. I přes vznikající železnou oponu si na první poválečný závod v roce 1949 našli cestu závod− níci z celé Evropy. Trať byla zkrácena skoro o polovinu (byly vyne− chány Ostrovačice a Kývalka), upraven povrch a obrácen směr jízdy. Závodníci se tak mezi bosonožské domky vřítili hned po star− tu. Jejich klání prý sledovalo přes 380 tisíc diváků. Hned v roce 1950 se jel se první závod motocyklů. Letos si tedy kromě 80. výro− čí můžeme připomenout i 60 let od prvního závodu motocyklů. V 50. letech, které byly ve znamení motocyklových závodů (ostat− ně motocykl se jako dopravní prostředek pro náš pracující lid hodil podstatně více nežli buržoazní automobil), byly místo původních dřevěných věží a boxů u startovní a cílové rovinky před Bosonoha− mi postaveny betonové boxy a zděné věže, které přetrvaly až do konce okruhu. V letech 1952 až 1964 se závody jezdily z politických důvodů pod názvem Závod družby národů. A dnes už málokdo si vzpomene, že i část dnešní ulice Pražské se proto jmenovala Družby národů (od roku 1964, kdy v Bosonohách došlo k pojmenování ulic, až do počátku roku 1972, kdy se názvy ulic upravovaly vzhledem k připo− jení k městu Brnu). Od roku 1965 se motocyklové závody jezdily jako mistrovství světa. Trať se opět zkracovala a upravoval se povrch. V roce 1967 se kromě MS motocyklů také vrací na okruh automobily – jede se mezinárodní vytrvalostní závod cestovních automobilů jako evrop− ský šampionát. Od té doby se na „našem“ okruhu objevují už dvě velké akce ročně. Trať se v roce 1975 ještě mění a zkracuje až na necelých 11 km. Start a cíl ovšem ve všech variantách zůstával na stejném místě – v Bosonohách. V 80. letech okruh přes Bosonohy přestává vyhovovat stále nároč− nějším podmínkám na závodní dráhy mistrovství světa, a to se zde jede v roce 1982 naposled. Už poněkolikáté (a tentokrát opravdu vážně) se otevírá otázka stavby nového, umělého závodního okru− hu. Ten je nakonec hotov až pro sezónu 1987, takže do roku 1986 se ještě v Bosonohách jezdí alespoň mistrovství Evropy. Samozřejmě, pro nás, Bosonožany, to nebyla jen ta veliká sláva. Byla to taky spousta komplikací – uzavřené komunikace, ulice obe− stavěné svodidly či balíky slámy, autobus do města jezdil oklikou

5