XI. ročník, číslo 1, leden 2010

bosonozskyzpravodaj@centrum.cz

Galerie bosonožských osobností

...dokončení ze str. 1

Hypra. Tělocvičnu v učilišti i sál využívá hodně Bosonožanů a ředi−

tel je ke spolupráci s obcí i občany vstřícný. Ale pak jsem si sama

uvědomila, že téměř vždy, když jedu kolem učiliště, vidím tam učně

s cigaretou a taky vím, že dělají i jiná alotria. Je to bohužel neod−

diskutovatelná realita, a tak jsem si tuto nepříjemnost nachystala

hned na úvod, protože to tak určitě vidím nejen já.

Slušnost by velela nejdříve vás, pane řediteli, blíže představit, ale

jak je to s těmi lumpárničkami vašich svěřenců?

Asi teď po mně nebudete chtít vypočítávat všechny postupy

a metody – od přátelského pohovoru až po kázeňská a represivní

opatření, které provádíme k zamezení těchto negativních jevů.

A není to jen ono zmiňované kouření, ale i požívání psychotropních

látek a to zejména měkkých drog. Před tím nemůžeme zavírat oči.

Nikdo z nás. Tato problémy ovšem řeší bohužel všechny obdobné

školy v celé republice. Určitě si nemyslíte, že k nám chodí nějaká

zvláštní sorta dospívající mládeže. Naši žáci a studenti jsou jen

odrazem zrcadla naší doby, které jim my dospělí nastavujeme. Je

i na nás, jakým směrem se vydají. A zeptejme se každý jeden

z nás, jakou cestu jim ukazujeme a připravujeme, aby mohli nachá−

zet úctu sami k sobě i ke společnosti, ke své práci i k práci jiných.

Proto je třeba říct, že vedle těch zjevných „lumpárniček“, jak říká−

te, je i řada pozitivních činů, na kterých se naši žáci aktivně podí−

lejí. Ty ale nejsou bosonožské veřejnosti tak na očích. Zúčastňují

se třeba různých druhů soutěží, a to jak v oblasti odborné přípravy,

tak i na poli sportovním. Umisťují se na předních místech jak

v našem kraji, tak i na celostátní úrovni a při všech těchto aktivitách

nosí na svých úborech a dresech logo školy, na němž nechybí

slůvko „Bosonohy“. Propagují tak nejen školu, ale i městskou část.

A chceme, aby to i pro ně byla čest.

Tak teď tedy k tomu vašemu představení. Začneme tím, že nejste

bosonožský rodák. To tady někteří nepromíjejí…

Není důležité, kde se člověk narodí, ale kde zapouští kořeny a kde

je mu dobře. To se potom určitě odrazí i v jeho práci pro danou

obec či město i ve vztahu k jeho obyvatelům. Já jsem se narodil

v Brně a dětství jsem prožil ve Lhánicích na Třebíčsku. Vyučil jsem

se tesařem u Průmyslových staveb Brno, kde jsem po praxi

nastoupil jako mistr odborného výcviku. Když se otevřelo Stavební

učiliště v Bosonohách, nastoupil jsem zde jako mistr a v této funk−

ci jsem pracoval do roku 1990. Rok jsem byl vrchním mistrem a od

roku 1992 jsem ředitelem. S Bosonohami jsem tedy spojen tou

„učilištní pupeční šňůrou“ rovných třicet let.

i pro celé Brno.

Co ve své práci považujete za nejdůležitější?

Víte, těch „nejdůležitějších“ věcí a činností je v mé práci velmi

mnoho. Z interního pohledu je to určitě dobře fungující učiliště

a škola, spolupracovníci, kteří pracují týmově a odpovědně, snaha

o nadstandardně vybavené učebny a pracoviště a také samozřej−

mě zachování a budování perspektivy učiliště a školy. V součas−

né době například připravujeme sloučení s nábytkářským učilištěm

v Rosicích. Do Bosonoh se tedy „přestěhuje“ cca 260 dalších žáků

a 40 dospělých pracovníků. To „nejdůležitější“ z pohledu externího,

tedy navenek, to jsou samozřejmě dobré sousedské vztahy. Se

všemi třemi starosty se mi v Bosonohách dobře spolupracovalo,

dobře vycházíme se stavebním úřadem i ostatními pracovníky

úřadu městské části. Doufám, že i oni to mohou potvrdit.

A kdybyste měl říct skutečně jednu jedinou důležitou věc ve vaší

práci?

Tak to bych řekl – dobrá komunikace. Vytváření dobrých mezilid−

ských vztahů. Vždy a všude.

Je pravda, že ve vašem učilišti vznikla iniciativa, na jejíž realizaci

se podílejí tři ministerstva a další významné subjekty?

Ano, je pravda, že nápad pořádat každoročně přehlídku vítězů

národních a mezinárodních učňovských soutěží pod názvem

České ručičky skutečně vznikl u nás. A jsme na to patřičně hrdí. Od

loňského roku, kdy se přehlídka uskutečnila poprvé, jsme hlavním

organizátorem. Kromě Jihomoravského kraje, který je hlavním

vyhlašovatelem, se na pořádání podílejí ministerstva školství, mlá−

deže a tělovýchovy, zemědělství, průmyslu a obchodu, Hospodář−

ská komora České republiky, agentura Czech invest a další. Nejde

nám však jen o pořádání jednorázové přehlídky a předání zlatých

plaket znázorňujících ony zlaté české ručičky. Cílem našeho dlou−

hodobého projektu je koncepční a stálá podpora všech aktivit,

které směřují ke zvýšení významu řemesel a učňovského školství.

Proto jsme rádi, že se nám podařilo získat hlavního mediálního

partnera Českou televizi, Český rozhlas a další významná celop−

lošná média, která nám pomohou seznamovat s naším cílem nej−

širší veřejnost. Poděkování za pomoc v této oblasti patří zejména

panu Koudelkovi z Bosonoh, který dlouhodobě úspěšně spolupra−

cuje s regionálními i celoplošnými médii. On nás také seznámil

například s expremiérem Milošem Zemanem, který se při loňské

návštěvě Bosonoh o České ručičky velmi zajímal a slíbil nám

pomoc. Jsme rádi, že podporu nám vyjadřují další známé osob−

nosti z různých oblastí lidského konání a že je o České ručičky

zájem napříč celým politickým spektrem.

Zdá se, že při předpokládané medializaci přispějí České ručičky

i k pozitivní prezentaci Bosonoh.

Naše Střední odborná škola a Střední odborné učiliště stavební

Brno−Bosonohy, Pražská 38, jak zní náš přesný název, je jedinou

střední školou v celé České republice, která má ve svém názvu

městskou část – Bosonohy. Ostatní školy používají pouze ulice.

Víte, nechci, aby to znělo příliš pyšně, ale když jsme třeba

v Rakousku, potěší mě, že někteří Rakušané sice tuší, kde je Brno,

ale díky nám vědí přesně, kde jsou Bosonohy.

Mohl byste vaše učiliště představit?

Myslím, že představovat naše učiliště bosonožským občanům je

zbytečné, protože, jak jsem řekl, učiliště zde funguje již třicet let.

Nicméně pokud by někdo chtěl zjistit podrobné informace, může se

podívat na naše stránky www.soubosonohy.cz nebo se může

obrátit na moje spolupracovníky či přímo na mě. Rád bych ale vyu−

žil této příležitosti a chci se s vámi podělit o novinku, která bude

zajímavá a významná jak pro naši školu, tak i pro obec jako tako−

vou. V letošním roce začne rekonstrukce a modernizace celého

učilištního areálu v hodnotě cca 80 milionů korun. Již v příštím roce

by se tedy náš areál mohl stát pro Bosonohy takovou chloubou,

jako se stal Campus a Výzkumný areál chloubou pro Bohunice

H l e d e j t e ,

Koho vy sám byste doporučil k zápisu do naší pomyslné Knihy

bosonožských osobností?

Především musím konstatovat, že si vážím vašeho oslovení

a děkuji, že jsem mohl prostřednictvím zpravodaje alespoň částeč−

ně přiblížit činnost našeho učiliště a školy.

A k vaší otázce. Já za osobnost považuji každého slušného člově−

ka, který dělá poctivě svoji práci, práci, která ho baví a která přiná−

ší jemu, jeho rodině i celé společnosti, chcete−li obci, nějaký užitek.

Osobností je podle mě člověk, který dovede oslovovat jiné, faktic−

ky i v přeneseném slova smyslu. A dělat s nimi třeba rozhovory

(úsměv), které přibližují jejich práci a snažení a ukazují tím skuteč−

nost takovou, jaká skutečně je. A to není rozhodně málo.

č t ě t e

Helena Koudelková

Foto: archiv

a

p i š t e

n a

w w w . b o s o n o h y . c z

2